K ZAMYŠLENÍ

Sedmnáctero vzkazů rodičům od jejich dětí

1. Nerozmazlujte mě.
Vím dobře že bych neměl dostat všechno oč si řeknu – já vás jen zkouším.

2. Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to tak raději – cítím se pak bezpečněji.

3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat jen na vás, že je včas odhalíte.

4. Nedělejte ze mě staršího než jsem.
Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.

5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.

6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty. Chybuje přece každý - i dospělí.

7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád.
Nejste to vlastně vy, koho v tu chvíli nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.

8. Nechraňte mě před všemi následky mého chování.
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest, naučit se zodpovědnosti za to, co dělám.

9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
 Nebojte se, dokáži se s nimi vyrovnat sám.

10. Nesekýrujte mě.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.

11. Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.

12. Nezapomínejte, že se někdy nedokáži vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a není mi rozumět.

13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.

14. Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate.

15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.

16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hloupost.
Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.